Prvni se narodil Mikulas. Volala jsem hned svoji matce, ze je to poradnej chlap, ze jsem ho sice videla jen par vterin, ale ze mi utkvelo v ocich, jake ma pesticky. Kdyz ho oplachli a donesli mi ho zpatky, ukazalo se, ze ma vsude 6 prstu. Z porodnice jsme se v podstate dostali domu po 3 mesicich, kdyz uz mel asi 5 dalsich diagnoz a za sebou pomerne slozitou plastiku ledvin. Do tri let nerekl ani slovo, ale tak nejak se zdalo, ze je jinak chytry dost. Ve trech a pul letech se najednou rozhodl, ze mluvit bude a do mesice umel i cist. Treba statistiky vylosovanych cisel sportky za posledni kvartal, nektere burzovni indexy, ale pri nedostatku cerstveho tisku se spokojil i s jizdnim radem. Nikdy neveril, ze je kluk Mikulas a dusledne trval na tom, abychom mu vykali a oslovovali ho jmenem toho, s kym se prave ztotoznil. Takze jsem svemu diteti postupne rikala treba pane Machu, Harry nebo Simire. Do skolky chodil 13 dni. Pak me pani reditelka obstastnila nekolika historkami a telefonnim cislem na jinou skolku. Tak treba po prichodu do skolky zpochybnil ucelnost otiskovani podzimnich listu na papir, protoze mnohem lepsi by bylo z tech papiru udelat makety laptopu, slozit napul, namalovat klavesnici a hrajem si na rizeni letoveho provozu nebo alespon infokoutek v Globusu. Poprve jsem zacala resit, jaky mam vlastne k takovemu diteti vztah. Bylo silene s nim jit po meste. S kazdym se daval do reci, zkousel lidi ze znalosti hypotecnich sazeb a miloval pana Raiffeisena, toho v cernych kalhotach a zlute kosili, co stoji pred pobockama a je teda bohuzel jen dvourozmerny. Tenhle papirovy frajer byla moje nocni mura, nebylo mozne projit okolo bez dlouhe diskuze s nim. Mikulas s nim diskutoval tak, ze mluvil sebe a pak za nej, menil hlasy i nazory a pri pokusu odejit mival zachvaty vzteku. Kolemjdouci lide byvaji znalci, takze maji ve vas hned jasno. Dite je parchant a vy neumite vychovavat, neumite ho zastavit, odvest jeho pozornost a vlastne asi neumite nic. Pak padla diagnoza aspergeruv syndrom, forma autismu. Dite byva chytre, ale nezvladatelne, bez socialni orientace, svetu nerozumi, nezvlada emoce, tvori vlastni svety a je agresivni, pokud jej z nich chcete odvest. Nezkousejte to, je to marne. Pomerne rychle jsem pochopila, ze mam omezeny vyber. Bud budu frustrovana z toho, ze je jiny, nez bych chtela, nez vidim u deti svych pratel a nez by okoli akceptovalo, nebo prestanu myslet na sebe a pokusim se o to, aby byl stastny. Abych chranila jeho, ne sebe pred okolim, ktere o tom nic nevi. Takze jsem s nim klidne kazdy den chodila na pobocku dopravniho podniku zdravit jeho fiktivni kamaradku, ktera tam podle nej pracovala, pokecali si a sli jsme v klidu domu. Pokud jsme po ceste nedejboze potkali pana Raiffeisena, normalne jsem se pridala do debaty a pak jsem mu rekla, at nas omluvi, ze pan Simir ma dnes jeste poradu na te a te adrese (doma) a v klidu jsme sli. Byla jsem asi za blazna, ale kde jsou ti lide dnes, kdyz ziju v jinem meste, o co byli dulezitejsi nez Mikulas, ktereho kazdy den ucim zit… Jeho sebevedomi je zaklad, nestirat dite, neokrikovat, neklast naroky, nebrat mu jeho ego, nikdo mu jine neda a kdybych se chovala jinak, poskodila bych ho na cely zivot. Dnes ma kazdopadne sebevedomi na rozdavani, i kdyz asi ne doslova. Ma v dusi hodne smutku ze svych zvlastnosti a zdravotnich rizik, kterych si je uz ted vedom, ale neboji se. Jsem hrda na to, ze Mikulas se neboji. Budu o nem psat casto.
Blog | Petra Kopasová